Průvodce doprovodil naším stoupáním vtipnými historickými příběhy; výtah nás rychle vyvezl do nekonečných výšin, a ohnivý západ slunce doslova umlčel celou naši skupinu.

Přeskočení fronty nám opravdu ušetřilo 45 nervózních minut; když věž každou hodinu zablýskala, všichni zalapali po dechu a mobilní telefony se zvedly pro nezapomenutelné fotografie.

Bezpečnost byla rychlá, sluchátka s mandarínštinou byla srozumitelná a stát na průhledné první úrovni podlahy bylo jako vznášet se nad pařížskými ulicemi.

Brzký ranní čas byl klidný; náš průvodce upozornil na jeřáby Notre-Dame, panorama La Défense a ozvěny ptačího zpěvu z Montmartru nad Seinou.

Děti milovaly dalekohledy; vítr na vrcholu je chladný, takže si vezměte bundu, ale ohromující výhled od Sacré-Cœur k vzdáleným předměstím skutečně bere dech.

Dvě rychlé změny výtahu, croissant a espresso v kavárně, zatímco Seina klouzala dole—drahá svačina, ale nepřekonatelná kulisa.

Inženýrský nadšenec průvodce nadšeně hovořil o nýtech, fyzice větru a matematikovi Gustave; e-vstupenky se okamžitě naskenovaly, žádné papírové problémy u vstupu.

Déšť nás překvapil, ale krytá terasa umožnila všem sledovat duhu klenoucí se nad střechami Paříže - důkaz, že tento ikonický bod září i v mlze.

Noční prohlídka vrhla světlo na město v podobě roztaveného zlata; snoubenec požádal o ruku pod třpytivými světly a neznámí lidé tleskali—magie Paříže ve výšce 276 metrů.

Sejití 674 schodů obešlo fronty na výtahy a odhalilo skryté železné detaily; lýtka pálila, fotky vznikaly, vzpomínky navždy vyryty.